Komáří vížka (808 m.n.m.)
V dřívějších dobách zvaná MÜCKENBERG, což značí komáří, někde publikováno vrtošivá, nebo strašidelná, hora, což je však nejspíše špatné vysvětlení - viz. níže. Historie této 808m vysoké hory se pojí s historií dobývání cínu a stejně tak s historií SV. WOLFGANGA. Německá zkazka o komárech vznikla až hodně později v době romantismu. Z počátku se zde těžil jen cín a později i měď. Z dostupných záznamů víme, že hornické sdružení – těžařstvo pod vedením horního mistra Davida Koitha nechalo postavit v roce 1553 zvonici na již vykáceném vrcholku hory. Stavba byla hotova v roce 1568. Kamenná, hranatá věž byla přes 9 metrů vysoká. V této zvonici byl zavěšen zvon odlitý roku 1554, v té době nejznámějším českým zvonařem, Tomášem Jarošem. K věži byl přistavěn malý domek o jedné místnosti a chlívky pro kozy. V domku žil zvoník, byl to buď starý nebo zmrzačený horník, který již nemohl v šachtě pracovat. Musel zvonit začátek fárání a večer konec díla, nebo jak je psáno „když den se mění v noc“. Zvonil také na poplach při různých důlních neštěstích a o velkých svátcích. Při zvuku zvonu, který po třikráte zazněl, byla povinnost všech bez rozdílu se poklonit a pomodlit a hlasitě pozdravit novým ZDAŘ BŮH!
Švédové se ve třicetileté válce pokoušeli zvon uloupit, neštěstí byli tehdy císařskými vojsky vyrušeno. Z obavy před krádeží zvonu před loupeživými Švédy byl zvon v roce 1635 sundán a na saních převezen do sakristie klášterního kostela Všech svatých v Krupce. V roce 1644 jej znovu zavěsili.
Dnes se zde nachází výletní restaurace s možností ubytování. Z terasy před Komáří vížkou se naskýtají nezapomenutelné výhledy. Za jasného počasí a dobré viditelnosti lze z terasy dohlédnout až na vrcholky Krkonoš a jako na dlani zde spatříte České středohoří. Na nevelké horské louce, ležící přímo na jižním svahu před samotnou Komáří vížkou, se nachází botanicky velmi cenná, tzv. Rudovřesova zahrádka. Okolí Komáří vížky, včetně jí samotné se dá v kombinaci s Krupskými léčebnými trasami využít jako klimatické lázně.
V nejbližším okolí Komáří vížky se nachází také do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO, jako součást Hornické kulturní krajiny Krupka zařazená Velká pinka, či kaple sv. Volfganga.
Dvousedačková lanovka s celoročním provozem vás dopraví z centra města Krupky-Bohosudova na vrchol Komáří vížky za 15 minut..
V letním období jsou zde ideální podmínky pro turistiku, vyjížďky na koních, cykloturistiku a paragliding.
V zimě je pro návštěvníky k dispozici lyžařský areál, s sjezdovkami se třemi vleky, upravené běžecké tratě, či mushing.
PRAVÝ PŮVOD JMÉNA NÁS ZAVEDE DO DOB TAJEMNA:
Kněžiště - Komáří vížka (Mückenthürmchen, Mückenberg) - 808 m n. m. - Srbský kmen Mogelinů, který jako jiné slovanské kmeny polabské dávno v moři zapomnění utonul, nechal po sobě památku ve jménu nedaleké někdejší vsi Mohelnice a říčce Muglici pramenící na severní straně vrchu Muckenberku. Tam, kde se dnes do oblasti hnědouhelné dívá kostelík sv. Wolfganga, měl kmen Mogelinů pohanské božiště. Knězi, bůžky obsluhujícímu, říkali Srbové "mike". Z toho povstalo i jméno vrchu Mickenberg. Mezi Komáří hůrkou a Lysou horou (836 m n. m.) v Krušných horách říčka Mohelnice dosud stále pramení. Několik kilometrů tvoří státní hranici, na druhé straně je značena jako Weisse Müglitz. Území nyní patří do Přírodního parku východní Krušné hory. Na druhé straně hranic vesnička Müglitz dál žije. Kdysi bývala spojená s českou Mohelnici několika mostky, z nichž některé se zachovaly. I na některých současných mapách je vrchol Komáří hůrky značen jako Kněžiště - místo, kde pohanští kněží obětovali bohům. A protože naši historičtí Mogelini říkali svým kněžím "mykové", byla to hora myků, v němčině Mykenberg-Mückenberg. Špatným překladem a ústním podáním se z myků stali komáři - Mückenberg, přeložením Komáří hůrka. Komáří vížka je bezesporu rovněž silným energetickým místem.
Odkaz na webkameru -směr sever
Videopředstavení horské restaurace a hotelu Komáří vížka
„Na tomto místě chtěli bychom upozornit, že rozhled z Komáří vížky patří nejen k nejkrásnějším v Krušných horách, ale může se směle tvrdit, že i k nejkrásnějším v celé Evropě”
populární Woerlův cestovní průvodce 1890
A nebo ještě jinak (převzato z https://www.ukp98.cz/polabi/labe/obce/tp/kneziste.htm ):
Z českých vrcholů Krušných hor směřují nejkrásnější pohledy k Českému středohoří. Z Komáří vížky, za idylických časů průkopníků krušnohorské turistiky prodloužené o věž rozhledny, bylo možno obhlédnout celé spektrum charakteristických vrcholů včetně Milešovky. Pokud byla dobrá viditelnost, byl vidět dokonce Říp i Bezděz. Z bočních pohledů bylo možno přidat i vrcholy Krušných hor a dohlédnout až k Drážďanům.
Eduard Dietrich si na vrcholu Komáří vížky romanticky zaveršoval: Staneš-li u věže Komáří, tvému udivenému zraku se jeví, jak modravé vrchy ční až k nebi, jak hluboko dole se to hemží. Černé zlato se těží na světlo denní, léčivá voda hřejivě pryští a člověka zbaví nemoci a muk… To vše zde v tom nádherném údolí teplickém.
Komáří vížka (někdy též hůrka) stojí na vrcholu hory Kněžiště (808 m n. m.) Její věž je poslední součástí cínového dolu; visel na ní zvon mistra Tomáše Jaroše z r. 1554, rekvírovaný za 1. světové války, dával znamení havířům.
Z Komáří vížky a dalších míst na úpatí (Krupka, Kyšperk) máme hustě osídlenou podkrušnohorskou pánev jako na dlani. Krásný výhled je odtud i na panorama Českého středohoří s Milešovkou a dalšími kužely.
Hned pod hotelem Komáří vížka nabízela občerstvení i Schlinzigova hospoda. Vlevo od hospody lákala turisty další restaurace, za mírný poplatek poskytující nejen občerstvení, ale i možnost přenocování v podkrovní turistické ubytovně.
Severně od kostelíka sv. Wolfganga vypíná se na temeni Komářího vršku (806 m) tzv. Komáří Vížka, původně dům nad doly cínovými, někdy zde bývalými. Z dolů těch zbyla na severní straně pahrbku svalina tříhranné podoby, nepříliš hluboké to, trávníkem zarostlé propadliště dávných štol a šachet. Ještě na počátku tohoto věku se zde dolovalo, ač nepatrně. Na "vížce" posud visí starý zvon, jímž dáváno znamení kovkopům, dle nápisu na něm ulit byl r. 1554 brněnským zvonařem, mistrem Jarošem. Roku 1857 byla stará věž a domek při ní odstraněn a nynější hostinec Raimundem Zechlem, horním správcem knížete Claryho v Krupce, zbudován. Zvon byl zachován jako památka někdejšího hornictví.
Výletní hostinec na Komáří vížce vybudoval v r. 1857 horní správce knížete Claryho v Krupce Raimund Zechel. Z Bohosudova vyjíždí od r. 1952 na vrchol hory Kněžiště sedačková lanová dráha.
Ve svahu pod Komáří vížkou, v blízkosti Fojtovic, se v minulosti dolovalo. Jestliže chtěli horníci získávat více rudy, museli začít těžbu ve skále, nejprve povrchovou, později, od 15. stol., hlubinnou. Náčiní bylo velmi primitivní. Tvořilo je želízko, mlátek, dále špičák, motyka a lopata. Nejprve se vždy razila úzká a nízká chodba, která se pak dále rozšiřovala. Používalo se přitom ohně. Ten způsobil, že hornina popraskala a mohla se pak snadněji vytěžit. Pozůstatky této činnosti, zasypané doly, tzv. pinky, nalézáme v celém svahu, jenž je doslova protkán starými štolami. Na vrcholu, na místě dnešní restaurace, stávala původně dřevěná zvonička, pro kterou r. 1554 ulil zvon proslulý zvonař Tomáš Jaroš. Zvonění oznamovalo dělníkům v okolních dolech začátek a konec směny, mnohé z nich pak vyprovázelo i na poslední cestě. V r. 1867 tu dal majitel panství kníže Clary-Aldringen postavit horský hostinec, jedno z prvních zařízení tohoto druhu v Krušnohoří. Součástí stavby se stala i kamenná vyhlídková věž, tvarem napodobující bývalou zvonici, na jejíž vrchol byl zavěšen i původní zvon. (Objekt byl v nedávné době rekonstruován; při adaptaci byla však okna ve věži zaslepena a ta tak funkci rozhledny ztratila.) Pod vrcholem byla v l. 1692 - 1700 vybudována barokní kaple, zasvěcená sv. Wolfgangovi, patronu horníků. Pověst o něm vypráví:
U vrcholu dnešní Komáří vížky žil údajně nějaký čas poustevník Wolfgang. Když odcházel, požehnal zdejším lesům a od té doby zde prý rostou zvláště velké borůvky. Později se Wolfgang stal řezenským biskupem a v této hodnosti prosadil r. 973 zřízení biskupství v Praze. Po jeho smrti byl prohlášen za svatého.Pověst o jeho pobytu a požehnání přežila až donedávna. Ještě před válkou se na tomto místě pořádaly borůvkové poutě.
Ke Komáří vížce se také váže mravoučná pověst:
V okolních lesích žil zlý loupežník, který kradl obyvatelům v údolí, na co přišel. Jednou také vzal chudé ženě její jedinou krávu. Když se vydala svůj majetek hledat, potkala mocnou čarodějnici. Té se ubohé ženy zželelo a zavolala na bezohledného loupežníka obří houf komárů, kteří jej uštípali k smrti. Kráva se po dlouhém bloudění vrátila k chudé ženě. Tak bylo zlo potrestáno a právo zvítězilo.
Oblast od Komáří vížky až po Nové Město v Krušných horách a Moldavu patří k místům, kde se od konce 19. stol. vedle letní turistiky prosazovaly i zimní sporty; tradiční sáňkaře vytlačili všudypřítomní lyžaři.
Jedno z nejnavštěvovanějších míst ve východní části Krušných hor. Hostinec Komáří vížka byl postaven v r. 1857 u staré věže, z níž zvonec kdysi oznamoval začátek a konec pracovní doby v rudných dolech. (1908)
Těsně pod vrcholem Komáří hůrky se dříve dolovalo. Při odbočce od okresní silnice je velká "pinka", která zbyla po nejvýznamnějším dolu v rudném revíru. Svah pod restaurací je prokopán starými štolami. V r. 1872, když se opět jednou těžaři pokoušeli těžbu cínu obnovit, našli horníci v jedné ze štol staré mince, nářadí, kahany a také velký balvan čistého cínu o váze 12ti centýřů, který byl v r. 1873 poslán na světovou výstavu do Vídně. (kol. r. 1910)
Z české strany poměrně strmý vrchol hory Kněžiště pokračuje mírným klesáním do Německa. Bezprostředně pod horským hotelem najdeme řadu stop krušnohorského dobývání rud.
R. 1852 byla vystavěna silnice z Krupky na Komáří vížku, využil toho R. Zecheler k přestavbě staré hornické bašty na výletní restauraci u horní stanice dnešní visuté sedačkové lanovky z Bohosudova na Komáří Vížku (Kněžiště), vystavěné v l. 1950 - 52 ve švýcarské licenci. Se svými 2.348 m (převýšení 482 m) byla tehdy nejdelší lanovou dráhou s oběžným provozem (tedy pokud pochopitelně počítáme každý úsek zvlášť) ve střední Evropě a slouží návštěvníkům východního Krušnohoří dodnes. Provoz byl zahájen 25. května 1952, od 1. července 1953 převzaly provoz ČSD, které dráhu označily jako 11f. Veškeré vybavení bylo opět postaveno na základě licence VonRoll, uvádí se, že právě tady začaly rozpory mezi Transportou a VonRollem. Lanovka přežila bez jakýchkoliv změn do r. 1996 (pochopitelně kromě obvyklého kolotoče změn označení, které přes číslo 133 došlo na 901 v posledním roce provozování ČSD). Na základě privatizačního projektu získala do svého majetku soukromá společnost Dragon Trade, a to k 1. květnu 1996. Této firmě patří i hotel na vrcholu. Nový vlastník připravuje zásadní modernizaci, k té ale zatím nedošlo. Turistická chata na vrcholu je opěrným bodem pro pěší a cykloturistiku, různé druhy zimních sportů, vč. sjezdových a běžeckých tratí, závody psích spřežení a plachtění na rogalech a paraglidingových padácích.
"Na tomto místě chtěli bychom upozornit, že rozhled z Komáří vížky patří nejen k nejkrásnějším v Krušných horách, ale může se směle tvrdit, že k nejkrásnějším v celé Evropě…", napsal v r. 1890 ve své době populární Woerlův cestovní průvodce. Tento chvalozpěv ani tvrzení, že je odtud za jasných dnů vidět Krkonoše a Šumavu, neberme doslovně, ale není divu, že široký rozhled z Komáří vížky mnoha lidem učaroval. Např. pan řídící učitel Ernst Törmer z Teplic, známý pod přezdívkou Mückentörmer, vystoupil na ni 530krát.
