5.) Důlní rvír Steinknochen, hornický skanzen a prohlídková štola Starý Martin a štoly Nový Martin a dědičná štola Dürrholz

Historicky nejvýznamnějším krupeckým důlním revírem byl revír Steinknochen nacházející se severně od města a zasahující až pod Komáří hůrku (Mückenberg). Hlavní štolou revíru se ve druhé polovině 19. století stala štola Martin, která sleduje plochou greisenovou žílu Lukáš. Tato žíla je svou směrnou délkou kolem 2 km nejdelší cínovou rudní žílou ve střední Evropě. Těžba ve štole Martin skončila koncem 50. let 20. století, v roce 2000 byla štola zpřístupněna pro veřejnost pod názvem Starý Martin a funguje celoročně jako muzeum hornictví s prohlídkovou trasou o délce 1 km. Štola slouží jako učebnice proměny důlních technik od poloviny 19. století do poloviny 20. století a díky svému napojení na historickou štolu Dürrholz umožňuje nahlédnout i do důlního díla raženého již ve druhé polovině 15. století. Naproti štole Starý Martin, přes silnici se nalézá hornický skanzen se stálou expozicí důlních nástrojů.

 

Štola Starý Martin

Štola Sarý Martin je niní spolu s městem Krupka zapsána na indikativním seznamu UNESCO jako Hornická kulturní krajina Krupka v projektu Montanregion Krušnohoří / Erzgebirge

Prohlídková štola "Starý Martin" je jedno z nejvýznamnějších starých důlních děl krupského revíru.Otvírá severozápadní část žíly Lukáš,která v historických dobách náležela mezi nejdůležitější rudní žíly celého krupského revíru. Žíla Lukáš patří k mnoha plochým rudním žílám, uloženým v rulách krupského důlního revíru.Tyto žíly byly v historických dobách předmětem intenzivní těžby cínové rudy. Žíla Lukáš však měla vyjímečný charakter. Její směrná délka je kolem 2 km a jedná se tedy o nejdelší cínovou rudní žílu v České republice a střední Evropě. Žíla Lukáš má ve většině svého průběhu větší mocnost, průměrně 15 - 20 cm. Bohaté zrudnění reprezentované kassiteritem dosahuje v některých úsecích až několik % cínu a je prakticky bez podílu nežádoucích sirníků, především arsenu.Bohatý úsek žíly Lukáš byl v nejstarších dobách těžen od jejího výchozu na den a posléze pak množstvím jam různých hloubek.V dolovém poli štoly Martin je žíla uložena 60-80 m pod povrchem terénu.

Nejstarší práce spadají pravděpodobně do 14.století a na povrchu po nich zůstalo mohutné pole odvalů. Důlní díla pochopitelně zastihla a těžila též méně významné cínové žilky v nadloží žíly Lukáš. Ze 14. stol. nejsou zachovány o báňském provoze téměř žádné písemné zprávy. Teprve krupský horní řád z roku 1482 se již zmiňuje o ražbě a udržování hluboké dědičné štoly Dürrholz (místně Duršlovka), jejíž ražba byla zahájena ke konci 60. nebo začátkem 70. let 15.století.Její ústí je cca 30 m pod štolou Martin a její průběh je znám pouze částečně z mapy J. Zechela z roku 1704. Větší část lze pouze rekonstruovat dle indicií v mapě a písemném materiálu. Jednalo se o dvě štoly o rozdílu úrovní cca 90 m. Prostoru dolů pod Komáří vížkou dosáhla dědičná štola až v polovině 16. století a její celková délka byla cca 1,5 km. V historických dobách byla několikráte zmáhána, naposledy v roce 1704, ale zmáhání se nepodařilo. V současné době je dědičná štola nepřístupná, ale její spodní úsek odvádí většinu důlních vod z celého prostoru štoly Martin. Prakticky do konce 18. století probíhala těžba žíly Lukáš četnými jámami s velmi malým plošným rozfáráním.V roce 1864 koupily krupské doly bánští Schiller a Lewald , kteří se pokusili o modernější a komplexnější otvírku hlavních rudních žil, mezi nimi též žíly Lukáš. Bylo započato s ražbou štoly Martin. Samotní podnikatelé konstatují ve svých pracech, že v roce 1868 je "štola Martin dlouhá již 120 láter ( cca 227 m) a je jen několik málo láter pod žilou a s jistotou se očekává její naražení".

Po naražení žíly byla po žíle vyražena hlavní sledná chodba a z ní pak byly raženy dovrchní chodbice po úklonu žíly a další patrové sledné a měrné chodby. Takto vytvořené bloky byly pak těženy a vydobyté prostory založeny hlušinovým materiálem.Zajímavé bylo zjištění, že na žíle Lukáš byly vedle starých porubů, kde byla použitá prastará dobývací metoda "sázení ohněm", otvírány a následně dobývány dosti bohaté partie žíly, starými havíři nedotčené. Ti raději vyřizovali slabší žíly blíže povrchu a větším hloubkám se zpravidla vyhýbali. Po tomto zjištění se těžba cínových rud v 70. letech 19. století soustředila na dobývání bohatých partií žíly Lukáš ze štoly Martin. Z bezpečnostních důvodů již v této době a dále pak několikráte později nařizoval báňský úřad nutnost zřízení druhého vchodu do dolového pole. Toto bylo neúspěšně zkoušeno několikráte od doby podnikatelů Schillera a Lewalda a až do konce prací zmáhání jam König David nebo Lukáš.

ZOBRAZENÍ PŘÍMO NA mapy.cz ZDE

 

Před prohlídkovou štolou Starý Martin se přes silnici nachází:

Venkovní skanzen důlní techniky

Ve skanzenu je možno si prohlídnout nejrůznější důlní techniku, důlní lokomotivy a vagóny (mezi kterými zaujme hlavně pojízné WC), techniky bednění, zdejší mineráli a jiné. Otevírací doba skanzenu je totožná s otevírací dobou prohlídkové štoly Starý Martin.

ZOBRAZENÍ PŘÍMO NA mapy.cz ZDE

 

Parkoviště

Parkoviště pro návštěvníky prohlídkové štoly Starý Martin a Venkovního skanzenu důlní techniky se nachází ve vyhrazené části Venkovního skanzenu důlní techniky.

ZOBRAZENÍ PŘÍMO NA mapy.cz ZDE

 

mapy.cz

    

 

Štola Nový Martin

ZOBRAZENÍ PŘÍMO NA mapy.cz ZDE

 

 

 

Dědičná štola Dürrholz - Duršovka

Dědičná štola Dürrholz patřila mezi nejvýznamější krupecká důlní díla. Ležela v důlním revíru zvaném Steinknochen, který se rozkládal severozápadně nad Krupkou. Štola vznikla pravděpodobně v 60. nebo 70. letech 15. století. Ústí štoly leželo pod silnicí Krupka - Horní Krupka ve výšce 509 m.n.m. v místech kde byla později zřízena halda štoly Martin. Její průběh je znám pouze částečně z mapy Valentina Zechela z roku 1704 a větší část můžeme pouze odhadovat podle indicií v mapě a v písemném materiálu.  Je však známo že štola vedla přibližně severovýchodním směrem a prostoru pod Komáří vížkou dosáhla v polovině 16. století.  Pravděpodobně se jednalo o dvě spojené štoly, první začínala právě na výše uvedeném místě a po 636 m navazovala komínem na na druhou posazenou o 91m výše. Štola Dürrholz, která dala celé soustavě jméno sledovala nejen mohutnou žílu Lukáš, ale i další rudné žíly a zároveň podsedávala starší důlní díla, která odvodňovala.  Z ústí této štoly neustále vytékal vydatný pramen vody a proto poté co dosloužila svému původnímu účelu byla zde zřízena vodárna, která zásobovala vodou nejen Krupku, ale i část nedalekých Teplic.  U vodárny rostl velký buk, z toho důvodu místní usedlíci toto místo nazývali U vodního buku a nedaleko odtud přes silnici také stával hostinec stejného jména.   Jako upomínku na staré dolování v tomto místě byla v roce 1884 zde položena kamenná deska s nápisem :  "Erbstolln in dörrenHolze betrieben 1487, gewältigt 1794 . . .  Glück auf! 1884".  Rok 1487 byl podle zřizovatelů desky, místních usedlíků, rokem založení štoly. Tato deska je dnes uložena v muzeu v Krupce.  V současné době jsou na tomto místě ještě patrné zbytky bývalé vodárny, ze kterých stále vytéká voda nasbíraná štolou Dürrholz ze starých důlních děl.  Okolí štoly a vodárny bylo nejvíce poničeno, když byl ve druhé polovině 20. století u nedaleké  štoly Matrin prováděn podzemní průzkum.  Stará vodárna však utrpěla i nedávným budováním prohlídkové štoly Martin, kdy pozůstatek její nadzemní části byl částečně zasypán, a podzemní část byla pravděpodobně zasypána zcela. Turistická naučná stezka vedoucí údolím Horského potoka od hradu Krupka se tomuto zajímavému místu zcela vyhýbá. Asi 200m pod bývalou vodárnou se odklání k zahrádkářské kolonii Třešňovka a odtud vede po silnici směrem na Horní Krupku. Trasa stezky se sice prodloužila, ale oči turistů jdoucích po stezce zůstanou ušetřeny pohledu na velký nepořádek, který je kolem této kdysi  významné štoly. Místo historicky zajímavého místa si tak turisté mohou prohlédnout jistě neméně zajímavou zahrádkářskou kolonii.

K. Vondráček

ZOBRAZENÍ PŘÍMO NA mapy.cz ZDE