Busta Mudr. Ferdinanda Arlta

Vedle vchodu do kostela Nanebevzetí Panny Marie je umístěna busta významného rodáka z Horní Krupky, MUDr. FERDINANDA ARLTA (1812-1887), zakladatele moderního očního lékařství. V pravo od busty se na zdi nachází i jeho pamětní deska.
 
 
 
Dr. Ferdinad Arlt se narodil 17. dubna roku 1812 v Horní Krupce, v dnes již neexistujícím hrázděném domě u ústí Hornické stezky. Ferdinandův otec Josef Arlt byl synem revírního myslivce na panství hraběte Claryho, ale řemeslo zdědil po svém nevlastním otci a stal se důlním kovářem. Původně měl být kovářem jeho nevlastní bratr, ten však byl v roce 1813 po bitvě u Chlumce zastřelen jedním Francouzem na Komáří vížce. Arltova matka Marie Anna byla dcera krupského havíře a sám Ferdinand ji charakterizuje ve svém životopise jako skromnou, pravdomluvnou a zbožnou ženu, která každé ráno vstala ve čtyři hodiny ráno, obstarala domácnost a šla pracovat na pole. Když bylo Ferdinandovi devět let, začal chodit do školy do vzdálených Novosedlic. Pravdou je, že mohl docházet do blízké  Krupky, ale právě v Novosedlicích učil jeho nevlastní strýc Dominik Schröttner, který přemluvil Arltovi, aby syna posílali k němu. Ten také jako první rozpoznal Ferdinandův talent k učení a neutuchající píli, proto ho spolu s rodiči poslal roku 1825 na gymnázium v Litoměřicích. Ve svých studiích pokračoval na lékařské fakultě v Praze, kde také roku 1839 úspěšně promoval. Tehdy se započala odvíjet jeho lékařská kariéra, během níž dosáhl řady úspěchů, ocenění a čestná uznáná. V roce 1840 začal pracovat jako asistent profesora J. N. Fischera v oblasti očního lékařství, které se stalo jeho specializací. Na čas se vrátil do Čech, stal se primářem na oddělení očního lékařství v Praze, v roce 1843 byl docentem očního lékařství a o čtyři roky později získal další docenturu za práci o patologické anatomii oka.
 

V roce 1849 byl Ferdinand Arlt jmenován hlavním profesorem očního lékařství v Praze, ve Vídni se mu tohoto ocenění dostalo v roce 1856. V dalších letech se stal presidentem Asociace vídeňských lékařů a neminuly ho ani různé hodnosti. Roku 1850 byl jmenován státním radou Nového Města Pražského, od roku 1863 byl čestným občanem města Krupky a v roce 1870 získal za své lékařské zásluhy šlechtický titul rytíře III. třídy, k němuž si sám zvolil, pamatuje na svůj původ, přízvisko „von Bergschmied.“ O sedm let později dosáhl postu vídeňského rady, dále získal Comturský řád císaře Františka Josefa s hvězdou a čestný řád Červeného kříže, oba dva v roce 1883. Během své lékařské činnosti provedl na 5 000 chirurgických zákroků a je také autorem řady specializovaných prací o očním lékařství, jako např. třídílná Příručka očního lékařství, Pražské lékařské čtvrtstoletí, Oční zranění ve vztahu k lékařské prognóze, Vznik krátkozrakosti atd., mimo jiné spousty článků v lékařských novinách, např. Péče o oči. Ačkoli dr. Ferdinand Arlt žil střídavě ve Vídni a v Praze, na své rodiště nezapomněl. Několikráte sem zavítal, ošetřil bývalé sousedy a společně s bratrem Václavem zde založil malou školu, aby děti nemusely za vzděláním tak daleko jako on.  7. března 1887 Arltova životní pouť skončila. Dr. Ferdinand Arlt, rytíř von Bergschmied zemřel ve Vídni na hypostatickou pneumonii. O dva dny později mu jeho rodina vystrojila slavný pohřeb, které se zúčastnila mimo jiné řada jeho studentů a celý profesorský sbor vídeňské univerzity, jenž na hrob na Centrálním vídeňském hřbitově položil věnec ze 76 růží jako vzpomínku na jeho nedožitých 76 let. V Krupce se 11. března 1887 konalo v kostele Nanebevzetí Panny Marie requiem za slavného lékaře. Mše se zúčastnila i rodina Arltova bratra Václava. Tehdy se také město rozhodlo vybudovat slavnému rodákovi pomník. Dodnes stojí u vchodu do bývalého městského kostela v Husitské ulici v Krupce.

Co se týká Arltových potomků, tak měl dva syny a jednu dceru. Mladší syn se stal ekonomem a starší následoval otce. Dr. Ferdinand Arlt ml. byl od roku 1870 otcovým asistentem a za zmínku ještě stojí to, že se roku 1872 oženil s Marií von Hoenigsberg, dcerou císařského rady a lázeňského lékaře Benedikta von Hoenigsberg.

 

Mgr. Markéta Kvasňová