Teplicko - Altenberská kaldera / Teplický ryolit
Teplicko-Altenberská kaldera, spolu s tělesem teplického ryolitu, vytváří obrovskou oválnou strukturu o rozměrech přibližně 18 × 35 km zasahujícím až do Německa. Jde o naší největší sopku, která byla aktivní před 314 miliony let.
Těleso teplického ryolitu, které představuje výplň altenbersko-teplické kaldery, je přetnuto krušnohorským zlomem. Velká část tělesa teplického ryolitu je tak relativně vyzdvižena v krušnohorské části s nejvyšším vrcholem Pramenáč (909 m n. m.) v blízkosti hrany krušnohorského svahu. Povrch celých Krušných hor včetně teplického ryolitu se odtud svažuje pod mírným úklonem k severu na území SRN. Ve svahu krušnohorského zlomu pak zaklesává jižní část tělesa teplického ryolitu do oblasti oherského riftu (ústecko-mostecká uhelná pánev), kde je pohřbena pod sedimenty křídy a neogenu. V riftové (pánevní části) vystupují horniny teplického ryolitu v izolované tektonické hrásti teplicko-lahošťského hřbetu.
Samotný kráter již dnes není v krajině patrný, ale sopečné horniny, které ho vyplňují, vystupují v Teplicích i na mnoha místech v Krušných horách. A právě zde, na kótě
Vzniku Teplicko-Altenberské kaldery předcházely intruze granitických hornin. Podle Štemproka et al. (2003) tyto starší intruze granitů mají odlišný magmatický původ než mladší, vázané na závěrečnou fázi kaldery. Flájský granitový masív (pravděpodobně starší než westfál B/C) a Niederbobritsch granity vznikly v raném stadiu tavení zemské kůry v oddělených oblastech. Teplicko-Altenberská kaldera představuje hlouběji denudovanou kalderu s podstatnou částí zachované vulkanické výplně. Úroveň eroze je v rámci Teplicko-Altenberské kaldery rozdílná a ukazuje i na charakter a rozsah asymetrického kolapsu typu „trapdoor“. Kromě tektonické predispozice patrně podstatnou roli hrál flájský masiv granitů staršího intruzivního komplexu, který konsolidoval západní okraj Teplicko-Altenberské kaldery
a při kolapsu zapříčinil rozdíly v hloubce zaklesnutí jižní a severní kry. V době kolapsu nemusel vycházet na tehdejším povrchu. Relativně nejhlouběji je erodovaná severní část Teplicko-Altenberské kaldery, kde vychází na povrchu spodní sekvence Schönfeld a ve větším rozsahu granity schellerhauského masivu. Západní okraj altenberské kry podél frauensteinské žíly granitového porfyru je vůči sousednímu krystaliniku evidentně zaklesnutý, ale relativně s menším rozdílem, protože i na západ této žíly se nachází relikty příkrovů spodnopaleozoických hornin. Jižní část Teplicko-Altenberské kaldery (od hrany Krušných hor a flájského masivu), která se nachází níže než severní a je zčásti překrytá křídovými a terciérními sedimenty, byla relativně méně erodovaná. Dochovala se zde větší mocnost sekvence teplického ryolitu a ve větším rozsahu. Výrazný je ale litologický rozdíl podél loučensko-flájské a litvínovsko-libkovické žíly granitového porfyru mezi ortorulami kateřinohorské klenby a hlouběji zaklesnutými pararulami altenberské kry. V rámci Teplicko-Altenberské kaldery je tedy opačný rozdíl v úrovni denudace předkalderového krystalinického podkladu a v post-kolapsovém období.
Členění teplického ryolitu na typy: „západní okrajový“, „Pramenáč“, „Vlčí kámen“, „Přední Cínovec“, „Medvědí vrch“, „Vrchoslav“ a „Lysá hora“
Oblast teplického ryolitu je rovněž hydrologickým rajonem 6133, který je v rámci ČR z mnoha pohledů unikátní. Jedná se o jediný hydrogeologický v čistě vulkanických horninách.
Těleso cínoveckého granitu v příhaniční části krušnohorského teplického ryolitu a s ním spojené greiseny byly v minulosti předmětem těžby zaměřené především na cín.
Těleso teplického ryolitu je v oblasti jižně od krušnohorského zlomu překryto křídovými převážně marinními sedimenty české křídové pánve a neogenními kontinentálními sedimenty mostecké pánve.
V nejjižnější části jsou teplický ryolit a křídové sedimenty proraženy a překryty paleogenním vulkanickým komplexem Českého středohoří.
Samotný krušnohorský teplický ryolit je vlasně jakýmsi lůnem zrodu termálních a minerálních pramenů v oblasti Teplic, na nějž je pak právě vázán výskyt termálních a minerálních vod vyvěrajících v teplicko-lahošťském hřbetu.Tyto minerální a termální vody byly v oblasti Teplic využívány od 11. století k lázeňským účelům (archeologické nálezy naznačují starší využití, ale písemné prameny začínají až v 11. století) a stály za založením města.
Existence teplých pramenů byla bezesporu hlavním důvodem osidlování oblasti Teplic (v termálních pramenech se našli keltské i římské mince, doloženo je osídlení germánské i slovanské). Teplé vody byly patrně i důvodem založení kláštera benediktinek královnou Juditou. Hlavní prameny byly teplická pramenní skupina (Pravřídlo, Ženské prameny, Spojené prameny, Zahradní pramen), šanovská pramenní skupina (Kamenný pramen, Vojenský pískový pramen, Luční pramen, Štěpánčin pramen, Hadí lázně, Horský pramen), a Obří pramen, existující v době před destrukcí teplických terem vlivem důlních průvalů v II. polovině 19. století. Kromě hlavních pramenů ještě existovaly méně významné vývěry s nízkou teplotou.
Jižní část teplického ryolitu je zakleslá v oherském riftu a překrytá křídovými a neogenními sedimenty. Těžba neogenního uhlí v nadloží teplického ryolitu byla postupně ukončována do 70. let 20. století.
Výstup Teplického ryolitu z Teplicko-altenberské kaldery na zemský povrch v oblasti Preisselberg
Vyobrazení Teplicko-Altenberské kaldery a Geologická mapa dnešního Teplického ryolitu
Vznik Teplicko-Altenberské kaldery a vznik Teplického ryolitu
Obr. c) Kaldera po výbuchu sopky
Obr. b) Zalití kaldery lávou a pozdější vznik Teplického ryolitu
Obr. a) Dnešní stav Teplického ryolitu
Řez Teplickým ryolitem
Hydrologické proudění v Teplickém ryolitu
ZAJÍMAVOST: Slavný tuf Bělka je rozsáhlá pyroklastická vrstva zachovaná v sedimentárním záznamu středočeských a západočeských pozdně orogenních pánvích. Tento tuf představuje unikátní stratigrafický marker, který byl zdokumentován v desítkách vrtů a mnohých černouhelných dolech v oblasti mezi jižním okrajem plzeňské pánve v západních Čechách až po východní část kladensko-rakovnické pánve na vzdálenost přes 100 km.
Přesto byl vulkanický zdroj Bělky až do teď neznámý. V nové publikaci Filipa Tomka a kolegů, která kombinuje multidisciplinární přístup za použití metod LA-ICP-MS U/Pb datování na zirkonech, analýzy distribuce mocnosti a zrnitosti a kalkulace objemu, se podařilo odhalit, že zdrojový vulkán tufu Bělka je teplicko-altenberská kaldera. Během explozivní ignimbritové erupce, která vytvořila samotnou kalderu, bylo vyvrženo obrovské množství pyroklastického materiálu odpovídající stupni 7 (z 8) škály vulkanického explozivního indexu před 314 milion let. Pyroklastické proudy transportovaly tento materiál od severního okraje kaldery k jihu směrem do Oparenského údolí (Porta Bohemika) na vzdálenost cca. 40 km. Odtud odnesly severovýchodní větry jemný sopečný popel směrem k jihozápadu, kde se popel uložil do sedimentárních pánví. Rekonstrukce isolinií mocnosti pak ukazuje, že například v oblasti Řezna v Německu se uložila 10 cm mocná vrstva popela z téměř 220 km vzdálené altenbersko-teplické kaldery.
Přesto byl vulkanický zdroj Bělky až do teď neznámý. V nové publikaci Filipa Tomka a kolegů, která kombinuje multidisciplinární přístup za použití metod LA-ICP-MS U/Pb datování na zirkonech, analýzy distribuce mocnosti a zrnitosti a kalkulace objemu, se podařilo odhalit, že zdrojový vulkán tufu Bělka je teplicko-altenberská kaldera. Během explozivní ignimbritové erupce, která vytvořila samotnou kalderu, bylo vyvrženo obrovské množství pyroklastického materiálu odpovídající stupni 7 (z 8) škály vulkanického explozivního indexu před 314 milion let. Pyroklastické proudy transportovaly tento materiál od severního okraje kaldery k jihu směrem do Oparenského údolí (Porta Bohemika) na vzdálenost cca. 40 km. Odtud odnesly severovýchodní větry jemný sopečný popel směrem k jihozápadu, kde se popel uložil do sedimentárních pánví. Rekonstrukce isolinií mocnosti pak ukazuje, že například v oblasti Řezna v Německu se uložila 10 cm mocná vrstva popela z téměř 220 km vzdálené altenbersko-teplické kaldery.